Začátek roku 2004 byl relativně klidný. Povstalci se v té době reorganizovali, studovali taktiku koaličních vojsk a připravovali se na obnovení ofenzívy. Guerillové útoky v této době ztratily na intenzitě. Na konci roku 2004 se ale zahraniční bojovníci a teroristé vedení Zarkávím začali podílet na dalším rozmachu povstaleckých aktivit.
Se zvyšováním povstalecké aktivity se také začala měnit taktika povstalců, kteří si za cíl místo Američanů vybírali nové irácké bezpečnostní složky. Stovky Iráčanů, civilisté i policisté, byly zabity při mnoha bombových útocích. Podle jedné hypotézy ukazoval rozamch bombových útoků na to, že stoupenci Saddáma Husajna ztrácejí v odboji vliv ve prospěch radikálních islamistů, ať už z Iráku nebo ze zahraničí. Organizovaní sunnitští povstalci s pevnou základnou a silnou motivací, nacionalistickou i islamistickou, získávali v Iráku stále větší moc. Také Mahdího armáda zahájila útoky na koaliční síly v pokusu získat kontrolu nad iráckými bezpečnostními složkami. V jižních a centrálních provinciích začaly vypukat guerillové střety, když se mnohonárodnostní síly pokušely udržet si nad nimi kontrolu.
Koalice a CPA se rozhodly čelit vzrůstající síle povstalců ráznými útoky: jedním na město Fallúdža, které bylo centrem povstalců a druhým na město Nadžáf, kde byla významná mešita, která byla klíčovým místem Mahdího armády a jejích aktivit.
Dne 31. března 2004 přepadli iráčtí povstalci ve Fallúdži konvoj soukromých společností zajišťujících dodávky potravin společnosti ESS. Čtyři američtí pracovníci bezpečnostní agentury Blackwater USA byli povstalci na místě upáleni a jejich těla pověšena na místním mostě přes Eufrat. Záběry jejich těl obletěly svět, ve Spojených státech vedly k značnému rozhořčení, což vedlo k oznámení, že dojde k „pacifikaci“ města.